Ahoj všichni :)

Vím, vím.

To byla zase doba, než jsem něco napsala. Ale myslím, že to stálo za to, abych si stihla přebrat a srovnat v hlavě věci, které se poslední dobou staly a dějí pořád.

Určitě hodně z vás zajímá co v práci. Po třech týdnech můžu říct jen jedno.. MI LU JU tu práci a ty lidi v ní. Občas je pro mě trošku náročnější se zorientovat v tom, o čem se zrovna mluví, protože s farmacií a jejím průmyslem žádné zkušenosti nemám, ale doufám, že se do toho brzy dostanu a nebudu tak brzdit nikoho okolo mě.

Těžko uvěřit tomu, že dělám to, co jsem chtěla a co jsem si přála. To se podle mě moc často nestává, takže každý den klepu na zuby, jaký mám štěstí. Kdo ví, co přijde za půl roku, ale zatím je mi tam.. no prostě dobře a krásně. :)

Když jsem se vracela z Ameriky tak pro mě byla práce prioritou číslo jedna a tak jsem ráda, že to takhle pěkně vyšlo a mě to motivovalo k dalšímu kroku.

15826868_1277786042258811_7736201980646836096_n

Bydlení.

Možná to někdo z vás ví, někdo možná ne, ale hledali jsme byt společně s Alešem. Tím z Kanady. Však už tu o něm byla řeč několikrát, takže určitě víte. To nakonec nějak nedopadlo, hlavně teda kvůli mě a Aleš už spokojeně bydlí ve svém, zatímco mě má pořád maminka na krku. Ba ne, to zní ošklivě, ale prostě já zatím svůj byt nemám.

Co není ale může být, protože se co nevidět půjdu na jeden byt podívat a cítím, že to bude TEN můj. Hip hip hurá. Vlastně neradovat se předčasně a nebo alespoň ne tak nahlas.. Jenže já jsem tak nadšená. :D

Je neděle odpoledne a já jsem sama doma. Poprvé od příjezdu jsem trávila tolik času o samotě, mohla jsem přemýšlet o všem možném, zabývat se tím co bylo/nebylo a řekla bych, že si to přímo žádalo se dostat do takové té vzpomínací fáze „Jak mi bylo v Americe dobře“. A ono nic.

Přísahám, že se mi za celé ty dva měsíce nezastesklo. Asi je to smutný nebo nevím, ale je to tak.

16265771_1289950937708988_4229163676934410892_n

Takhle (psychicky) dobře jako se mám tady jsem se tam neměla. Ne, že by mi tam bylo špatně, ale tady je mi líp. Nemusím přemýšlet nad tím, že v úterý v 11 dopoledne volám s babičkou a dědou. Tady jim můžu zavolat kdy chci.

Nebo když chci jet za taťkou tak sednu na autobus a za 2 hodiny jsem tam.

Napíšu kamarádce jestli půjdeme na kafe a jdeme. Najednou není nic problém. Najednou jsem zase sama svou vlastní paní.

Po čem by se mi mohlo stýskat asi úplně nejvíc je cestování, ale jelikož jsem jela na Silvestra do Itálie se svým nejlepším kamarádem, nemůžu si stěžovat, že by mi něco chybělo. Vážně ne. Jinak tedy povídání o tomhle výletu taky přijde, jen se dostat k tomu ho napsat. :D

Jsou věci, kterých jsem se strašně bála a kterými jsem se poslední měsíce v Americe zabývala, možná až moc, a vlastně jsem se ničeho bát nemusela. Asi je to o tom jak si to nastavíte v hlavě. Buď víte, že domů jet chcete a chcete tam i zůstat nebo ne. Já chtěla a proto je mi možná tak moc dobře.

Amerika byla úžasná a podstatně mi obrátila život jiným směrem, lepším, za což jí budu strašně vděčná a vzpomínat na tyhle časy budu určitě v dobrém, na druhou stranu jsem si asi uvědomila, kam patřím. Domu.

Ještě pořád mi tedy chybí něco, čemu by se dalo říkat systém. Ještě jsem nenašla nějakou tu svoji rutinu, do které bych stihla pravidelně řadit blog a cvičení samozřejmě společně s prací a osobním životem. To ale určitě ještě přijde. Nemůžu chtít všechno hned, což mi vysvětlila mamka společně s komentářem, že jsem tvrdohlavá. To jsem před Amerikou nikdy nebyla a nechci být ani teď, jenže tam jsem prostě jela sama za sebe a nic mi nebránilo si jít za tím svým, což tady v hodně případech nejde a tak je důležitý umět dělat kompromisy. Myslím, že tohle slovo je pro spokojený život hodně důležitý.

Poslední věc.

Ta zima venku? No není to nádhera? Zrovna na to počasí studený jsem se vůbec netěšila a paradoxně si ho užívám zatím víc než teplo. Koulovačky, bruslení a kdo ví co ještě. Navíc když sněží tak je do děsně romantický!

15823382_1270377042999711_9035770824158543675_n

Pro dnešek asi konec povídání, které sice nebylo nějak dlouhé, ale všechno co jsem měla na srdci jsem napsala a tak to má asi být. Víte, co je jediná věc, která mě na tom blogování štve? Že bych prostě chtěla vědět, jak se teď zrovna máte a chtěla bych vás vidět, jak tenhle článek čtete a jestli z něho máte třeba radost nebo tak. Snad ano. I když vás u toho nevidím. :)

Mějte se krásně a do práce, školy nebo na výlet vyražte zítra s úsměvem.

Z Prahy s láskou vaše Houdička :*

FB stránka On my way to USA

Instagram

5 thoughts on “Upřímně? Nestýská se mi.

  1. jak se říká, všude dobře, doma nejlíp :) užívej si Prahu, ať se ti daří v práci a těším se na článek o silvestru :)

  2. Ráda slyším, že se ti daří a jsi spokojená! :-) Když si vzpomenu na některé články z Ameriky, kde jsi toho měla až nad hlavu, zrovna třeba nedostala výplatu či jiné věci, které se odehrály.. Přijde mi tento článek daleko optimističtější :-) Září z něj taková pozitivní energie!

    Ať se ti daří i na dále, byt se líbí a hodně štěstí!

    PS: Můžu ti říct, že já se už článku usmívala od ucha k uchu :-)

  3. Já radost mám :D Taky jsem zrovna docela dost spokojená, zimu si taky, navzdory tomu, že je mi furt zima, dost užívám a přesně takový pohodový a šťastný článek, který si teď večer můžu přečíst, abych si odpočinula od školy, je pro mě super.
    Tak ať se ti dál daří a brzo najdeš i tu svoji rutinu.

    Z Moravy, Anička :)

  4. Houdičko, já čtu blog vždycky v práci a je to pro mě zpříjemnění pracovního dne. Radost mám vždycky, když je nový článek. Nejradši mám ty o obyčejných věcech. Jsem ráda, že jsi v práci spokojená.

  5. Jsem ráda, že jsi spokojená. Jak se zkušeností, tak se svým návratem a životem. Jsem šťastná, že jsi našla práci, kterou jsi chtěla :)
    Já bych strašně ráda vycestovala, ale drží mě tu neuvěřitelně spoustu věcí. Ale hlavně tedy přítel a přátelé. Rodinu miluji, ale to bych přežila. Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.
    Jinak se mám skvěle a při čtení jsem se usmívala :) Jedině mě mrzí to, že v Praze bydlím 4 roky a stále tu nikoho neznám, ale jak jsi psala, nemohu mít vše. :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *