Ahoj všichni :)

Už je tomu dávno, co jsem vzala počítač někam do kavárny a psala. Kavárnou myšleno Starbuck, jelikož a protože najít příjemnou kavárnu se zásuvkou a fungující wifi není zas tak jednoduché. Starbucks je jistota.

Už mě dlouhou dobu znáte a víte, jaká jsem. Snažím se tu vystupovat jako ta doopravdická, bez toho růžového obláčku, před který mnozí občas nevidí realitu.

Snažím se lidi povzbuzovat a motivovat i přes to, že nejsem ta „mašina motivátor“ jak nazývám lidi, kteří ti říkají jak si špatný dokud se z toho nezblázníš a vlastně ničeho nedocílí.

Je tomu 5 týdnů co jsem si řekla, že je čas. Čas na to, abych se sebou OPĚT začala něco dělat a domů na podzim nejela jako buchta. Ok, asi to nebylo zas tak hrozný a nikdo mi nikdy neřekl, že jsem tlustá/macatá/oplácaná, ale teď když to vidím..

Jen tak krátká doba stačila na to, abych viděla posun. A i  když to není cíl, je to rozhodně motivace.

Oblíbenou otázkou všech se stává: JAK?

Vlastně to nebylo vůbec těžký. Jen ten první krok, ten je nejtěžší.

Myslím, že největší chybou lidí, kteří se rozhodnou ze dne na den začít něco dělat je to, že prostě chtějí moc. Ze dne na den změní jídelníček, začnou se v posilovně honit jako blázni až se z toho udřou a nemůžou dál. Přichází syndrom vyhoření, demotivace a jojo efekt.

Já mám ráda jídlo ve všech podobách a nehodlám držet diety ani svůj jídelníček měnit. Jediné co jsem za poslední měsíc změnila je to, že večer už nejím pizzu, fast food a všeobecně smažené a mastné.

A víte proč? Já totiž nevím, jak by měl fitness jídelníček vypadat. Jsem přesně ten typ člověka, co by skončil na salátech a postupem času by mu začali chybět bílkoviny a  sacharidy, tudíž energie a co? Zas bych přestala cvičit a byla tam, kde jsem začala, ne-li ještě hůř.

Až budu cítit tu potřebu si sestavit jídelníček, někoho o to poprosím, ale zatím nemyslím, že bych na tom byla tak „špatně“ abych to potřebovala a žádná fitness modelka taky nejsem, takže to pro zatím odsouvám na neurčito.

Když už jsem u toho.

Úplně jsem ze svého Instagramového profilu odstranila sledování všech těch fitness modelek, které nemají na práci nic jiného než připravovat kuřecí, zobat BCA a fotit to, jak jsou dokonalé. Tím vůbec nechci říct, že je odsuzuji nebo že jim to nepřeji! Mám k nim ohromný respekt, protože to dokázali, ale na druhou stranu je pro mě mnohem lepší di najít jako motivaci reálné lidi, kteří žijí „obyčejný“ život jako já a nemají cvičení jako hlavní náplň dne. Lidi, kteří to dělají, protože je to baví.

O tom by asi cvičení hlavně mělo být. Člověk by to neměl dělat s odporem.

Proto jsem v poslední době úplně opustila  běhání a místo toho začala chodit. Nebo možná pochodovat. :D

Běhání už mi nepřinášelo žádnou radost plus 40 stupňová vedra nijak nepřidávaly na tom, abych se dokopala vyběhnout. Ubrala jsem plyn, denně chodím 6 km, poslouchám při tom písničky a je mi hej. Žádný stres z toho, že jsem předešlý kilometr uběhla za víc než ten první a tak pořád dokola.

Po dlouhé době jsem se začala cítit hezky. Už se „nebojím“ projít kolem zrcadla, abych tam náhodou neobjevila faldík navíc. I když jsem pořád ten typ člověka, který udělá jeden dřep a už jde kontrolovat, jestli tak ten zadek jako broskev náhodou není. :D To už asi nezměním.

A asi je i důležitý nemít přehnaná očekávání.

Nečekat, že po 30 dnech cvičení s Jillian budete vypadat jako ona nebo, že se z vás po dokončení BBG stane Kayla Itsines. Každé tělo je jiné a reaguje na jiný druh pohybu.

IMG_2810

Proto jsem se vykašlala na všechny tyhle předepsané programy a udělala si cvičení podle sebe. Věděla jsem, že první potřebuju shodit boky a tak jsem se zaměřila na ně. Pouštím si Jillian, ona mi do toho pěkně počítá a já si cvičím svoje.

Nemám totiž ráda prudký pohyb nahoru a doku, protože se mi po něm dělá špatně. Taková změna tlaku pro mě prostě není, takže se snažím moc neposkakovat a neměnit polohy z leže do stoje hned za sebou. Nejdřív si zacvičím nahoře a pak dole. No big deal.

A jak jsem to na začátku začala dělat proto, jak vypadám, přešla jsem do stadia dělat to proto, jak se cítím. A že se cítím skvěle.

Neměla jsem přehnaná očekávání, abych se po 5 týdnech probudila s pekáčem buchet. Dala jsem si dost času (do října), abych na tom mohla pracovat postupně a nehonila se jak fretka.

5 týdnů, 5 dní týdně 20 minut cvičení, žádná dieta a jsem spokojená. A hlavně motivovaná, protože to evidentně funguje!

Pokud se z toho nechcete zbláznit, měli byste to mít tak, že to děláte pro sebe. Své tělo, pocity, sebevědomí. A navíc co si budeme povídat, je to zdravé. Dělejte to proto, že vy sami to vidíte a cítíte. Buďte sami svou vlastní motivací a vlastním hrdinou.

Amerika už dávno není plná obézních lidí, kteří se sotva šourají po ulici, ale pořád se tu tací najdou a já si jen říkám: Myslí vůbec na to, jak moc si tím ubližují?

V dnešní společnosti jsou různé extrémy, ale když se budeme navzájem motivovat a posouvat se tam, kde je to zdravé a tam, kde můžeme být šťastní, proč bychom to nemohli aspoň vyzkoušet.

Tenhle blog není v žádném případě fitnessový, ale když pomocí něho můžu sdělit, co si myslím tak to udělám. A sakra ráda. :))

Snad je to všechno, co jsme chtěla říct, protože se mi to od včera honilo hlavou a já to dávám „na papír“ až teď.

Závěrem bych vám chtěla dát pár typů na to, kdo je mou motivací. V první řadě určitě Linduška z blogu Linda Tayllor. Koukněte se tam a uvidíte proč.

Druhým člověkem se za poslední dobu stala Martina Ryzsava (Instagram), která teda jede úplně jinou ligu než nějaké moje zvedání 5 kilových činek v pokojíčku, ale jde si za svým a hrozně se mi líbí, jak to dělá.

Pak třeba moje Káťa. Ta sice nikde žádné své fitness zvyky nešíří, ale tím, že vím co a jak dělá mě strašně motivuje. Když už ne kvůli fitness, koukněte na její blog proto, že je prostě úžasná.

Největší motivací je však moje mamka. Každé ráno vstává v 5.20 aby si mohla v klidu zacvičit než půjde do práce. No a když vedle vás žije člověk o 28 let starší s takovou postavou, jakou má snad jen ona (tím myslím 100x lepší než je ta moje) je to zatracené motivace. Přiložila bych foto, ale nejspíš bych ve zdraví nepřežila, takže si to domyslete. :D

A jelikož tu s vámi sdílím všechno, prásknu na sebe úplně nakonec, že je v pozadí toho celého je teď mou prioritní motivací chlap. Oh yes. Houdová, Houdová. :D

Snad se vám i takový článek líbil a motivuje vás do něčeho, co se vám zrovna honí hlavou. Nemusí to být jen cvičení. Cokoli.

Ice tea už jsem dopila a je čas vyzvednout Jeremyho. To znamená konec článku a já se s vámi pro dnešek loučím.

 

Z Texasu s lásnou vaše houdička :*

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *