Neděle.

Kouknu na mobil a moc mi není jasný, co se děje. Proč mám 50 upozornění na Facebooku?! Něco se muselo stát.

A až pak mi to došlo. Mám NAROZENINY!!!!

Tak jsem ráno u snídaně odpověděla na pár zpráv, udělala ze sebe člověka a byl opět čas vyrazit do centra, abych dokoukala to, co jsem předchozí den nestihla.

Kat je zkrátka úžasná a tak mi všechno naplánovala tak, aby splnila všechna má přání a já tak viděla, co jsem si poručila. Třeba jako to srdce, o kterém jsem nic nevěděla, jen že je někde v San Francisku a podobných přání jsem měla prostě hodně a vůbec jsem si s nimi nevěděla rady. Štěstí mít po ruce tu správnou blondýnu.

IMG_3859

Ten den nás nic neomezovalo, Káťa nepracovala, já letěla domů až v pondělí a tak jsme si mohly udělat den jak já s radostí říkám „na pohodu“. Jediné, co jsme musely/měly stihnout byl rozlučkový piknik s Bláňou v Dolores parku někdy později odpoledne. A tak tedy den mohl začít tím mým srdcem.

To jsme bez problémů našly na Union Square v centru SF. Kupodivu tam nebylo ani tolik lidí, kteří by mohli kazit záběr, já cvakla nějaký pár, který pak na oplátku cvaknul nás a mohla jsem si zapózovat. Union Sq. se mi vážně líbilo. Ty palmy okolo dodávaly všemu tu správnou kalifornskou atmosféru, až mi bylo trošku líto, že podobnou scenérii opět dlouho neuvidím. Nebe se ještě trošku mračilo, ale odpoledne se to mělo vyjasnit, takže jsme nezoufaly a já se těšila na sluníčko.

IMG_3885

Od srdce jsme vyrazily skrz čínskou čtvrť k jejímu vstupu, kde se nachází dvě velké brány v čínském stylu. Jakém jiném asi, že?! No ale prostě abych je viděla, navíc, když jsme nebyly nějak daleko, šly jsme tam.

A jak si tak pěkně jdeme, přišla mi v záplavu narozeninových zpráv i jedna nenarozeninová a já šokem zůstala stát na místě. Adamova ségra právě porodila!! Na moje narozeniny!! Nevěřila jsem tomu a nejspíš tomu nevěřím dodnes. Abych vám k tomu řekla krátký příběh a i to, proč nakonec všechny překvapilo, který den se narodila.

IMG_4078

Už od vánoc, kdy nám Amanda se svým manželem oznámili, že čekají miminko začaly spekulace o tom, kdy se narodí a jak se bude jmenovat. Věděli jsme, že to bude holčička a že je termín porodu 12. června. Týden po mých narozeninách a 4 dny před Adamovými. Takže jsme si začali dělat srandu, že když se narodí na moje narozeniny, bude se jmenovat po mně a když na Adamovy, bude to Adamweena. Od tý doby už tomu chuďátku miminku neřekl nikdo jinak než Adamweena, nejhorší zkomolenina jména na světě.

Čas plynul a s ním přicházely i různé komplikace, které završilo datum císařského řezu. Adamweena se nechtěla přetočit hlavičkou dolů a tak to jinak než císařským řezem nešlo. Taky by se mi nechtělo na svět, když by mi tu každý říkal Adamweena. Každopádně se datum v den mého odjezdu do SF stanovilo na 10. června. Ani dřív, ani později. Prostě desátého. Tím pádem padly všechny Adamweeny (i když už jí to asi chudince zůstane napořád) a já se těšila, až přijde malá na svět a doufala jsem, že už to snad bude všechno v normálu. Chudák Amanda si toho prožila za těch 9 měsíců vážně dost.

IMG_4077

Jenže pak přišla ta neděle, MOJE neděle, praskla voda, začaly kontrakce a z Adamweeny se stala naše malá Allie Rose (čti elí rous), což je uznejte naprosto úžasný jméno. Když jsem si pak později s babi volala, abych se tedy dozvěděla, jak je tohle všechno možné, byla jsem celá na měkko. Ono je vážně krásný, že se narodila na mé narozeniny, ale zas nějak jinak jsem to nebrala. A pak mi babi do telefonu říká, že je to prostě osud a že se to tak mělo stát, aby mě měli v srdci společně s Allie napořád a nikdy na mě nezapomněli. To bylo tak dojemný prostě!! Už se těším, až tu prdelku malinkatou poňuchňám!

Ale zpátky k San Franciscu.

Oklepala jsem si tedy z narozeninového-novorozeneckého šoku a šly jsme dál. Začalo se rozjasňovat a my se si stanovily cíl. Golden Gate Bridge. Už začalo být poměrně vedro a na obloze nebyl ani mráček, tak jsem si říkala, že je šance most vidět docela veliká.

Houdi, ty si někdy pěkná naivka.

IMG_4011

IMG_4010

Samozřejmě, že když jsme k mostu dorazily, nebyl téměř vidět. Mlha, mlha a zase jenom mlha. Ale jak už jsem psala v minulém článku, byla tahle dovolená snad o nějakém mostu?! Nebyla! A i tak jsem ho viděla, mám ten zážitek, mám fotku, tak co víc?! K mostu jsme dojely autobusem a zpátky si vzaly Uber, který nás dovezl až k další zastávce, kterou byly Painted Ladies. Podle názvu vám to asi moc neřekne, ale obrázek je to známý. Krásné barevné domečky v jedné řadě. Abych třeba neměla málo smůly s mostem, u Painted Ladies zavřeli park, odkud si tuhle nádheru všichni fotí, a na mě tak tedy zbyla jen fotka z chodníku. Nicméně nesmutním, protože i tak se mi tam moc líbilo a fotku mám hezkou!!

IMG_4019

Času do odpoledního pikniku bylo pořád dost a tak jsme se jen tak procházely po ulicích a já obdivovala místní architekturu a tu atmosféru, kterou jsem od San Francisca čekala. Ty nádherně zdobené a barevné baráčky, žádná turistická místa, prostě realita tak, jak jí místní žijí a prožívají každý den.

IMG_4045

Cestou do parku jsme procházely gay čtvrtí Castro. Je to taková duhová čtvrť plná homosexuálních motivů, kde těžko potkáte jinou než homosexuální dvojici. A nás. Mělo to tak skvělou atmosféru!! Nikdo neměl potřebu si na nic hrát, nic skrývat, nic potlačovat. Všechno tam bylo tak přirozený. Kat mi říkala, že to tam má ráda, ale až na vlastní oči jsem poznala proč. Měly jsme čas i na kafíčko, takže nic nemělo chybu.

Dolores Park spadá k této čtvrti a tak jsme to na piknik neměly daleko. I když. Nejdřív jsme se tam sešly ve třech a ani jsme neměly deku, takže bych to za piknik moc nepovažovala, ale bylo hezky, tak proč to řešit. Deka měla přijít s Al Capone a Luckou o něco později.

Když holky dorazily, šla jim Kat naproti, aby .. proč vůbec?! No bylo mi to jedno a vlastně jsem to vůbec neřešila. Povídaly jsme si s Bláňou, když v tom vidíme ty naše tři grácie v obležení balónků i s dortem a šampáněm!! A tak jsem měla oslavu narozenin v San Franciscu.

IMG_3299

Dostala jsem šerpu Birthday Diva, papírovou korunku a balónek. To samé dostala i Bláňa, ale s nápisem Fabulous, protože to měla být původně její rozlučka s Kalifornií.

Nemělo to chybu!! Když pak Domína vyprávěla, jak pekla dort, který byl vlastně jejím narozeninovým, protože když slavila ona, neměly ho holky jak upéct a daly jí ho v krabici, načež ho tedy upekla nám, ale pak zlomila korpus a musela jet koupit dort nový, úplně stejný, válela jsem se v slzách a říkala si, jaký mám hrozný štěstí na to, koho kolem sebe mám.

IMG_4148

Seděly jsme, dokud nás zima a hlad nevyhnaly. Parta se pak rozdělila a já s Kat, Domčou a Bláňou vyrazila na večeři. Na yelpu jsme si našly nějakou restauraci s dobrým hodnocením, v břichách nám kručelo, takže nebylo moc co váhat a šly jsme tam. Jaké pro nás bylo překvapení, když bylo v restauraci úplné ticho. Všechen personál byl totiž hluchoněmí a všichni se dorozumívali jen pomocí znakové řeči. Byly jsme v šoku, nebudu vám říkat, že ne. Bylo strašně zvláštní je pozorovat, ale všichni byli tak úžasní a milí, že slova nebyla potřeba. I když jsme se musely smát, když jsem si třeba já objednávala jako první a asi jsem ukázala špatně rukama a místo toho, abych řekla, že to je pro mě všechno jsem asi řekla, že je to všechno úplně a holky chudinky málem zůstaly bez večeře. Celou situaci dorazila poznámka: „Tak na ni zavolej.“

IMG_4098

Což není vůbec míněno tak, že bychom si z nich dělaly srandu nebo se jim smály. Oni sami byli tak strašně veselí a pozitivní, že to na nás lehce přenášely a my se nepřestaly smát po celou dobu večeře. Dokonce mi na papírek jedna z číšnic napsala všechno nejlepší, když viděla mé narozeninové ozdoby. Jak jsme byly ze začátku takové vyjukané, nakonec jsme nelitovaly a odnesly si další zajímavý zážitek. :))

Pak už jsme s Kat a Domínou vyrazily na Bart a byl čas jet domů. Tedy pro mě ne úplně domů, ale ke Kátě. Po cestě mě čekalo loučení s Domčou, což mi zase rvalo srdce, protože poslední slova byla: Tak se uvidíme v Praze.

Večer už jsme si s Káťou jen zalezly do postele a usnuly.

V pondělí ráno jsem si zabalila svých 5 švestek a poté, co jsme odvezly malou Jordan do školy mě Káťa hodila na Bart, abych ještě na pár posledních chvil odjela do centra a užila si SF. Loučení bylo smutný. Jako vždycky. Ale!! Čeká nás společná budoucnost v Praze, tak proč brečet že?!

IMG_4151

Odjela jsem i se svým malým kufříkem do centra, počkala do 1o hodin než otevřou obchoďák a tam jsem se procházela. Nemělo cenu se s tím kufrem tahat někde v ulicích, tak jsem zvolila ten obchoďák a nakonec jsem si aspoň koupila nové kalhoty, které jsem nutně potřebovala. A tím nechci omlouvat to utrácení, já je vážně potřebovala!! :D

Letadlo mi letělo až v půl 6, ale já byla na letišti už v 1. Prostě se mi nechtělo být někde jinde. Koupila jsem si kafe a svačinu, usadila se před svým gatem, kde se mezitím vystřídaly další dva lety, pozorovala jsem lidi, četla si, nakoupila suvenýry a vůbec mi bylo moc hezky.

Další vydařený výlet byl za mnou.

IMG_4005

Abych to nějak shrnula.

Bez těch lidí okolo mě by to takové nebylo. Hlavně tedy bez Káti, která se mě ujala, nechala mě u sebe spát, vozila mě, snídani mi vařila. Jí prostě patří můj největší dík. Děkuju!!!!!!!!!!!!!!!

A taky samozřejmě moji Al Capone Domíně, která je pořád tak úžasná, jako když jsem ji poprvné viděla v LA.

Holky moje už se nemůžu dočkat, až si toho svařáka spolu na Staromáku dáme. <3

Tímto taky zdravím maminky a babičky výše zmíněných, jelikož jsem slyšela, že to tu se mnou také prožívají a chci jim tady napsat, že mají doma prostě skvělé holky a můžou na ně být právem hrdé a pyšné. :)

To je vše přátelé. Snad se vám povídání ze San Francisca líbilo a budete se spolu se mnou těšit zase na další dobrodružství.

Z Texasu s láskou vaše houdička :*

FB stránka On my way to USA

Instagram

Snapchat houdicka_v

Káti blog: http://katisontheroad.blogspot.com/

FB stránka Kat on the road

Instagram

Domína Instagram 

2 thoughts on “San Francisco, část třetí.

  1. Verunkoooo, moc rády jsme tě tady měly a jak říkáš, to loučení bylo jen na chvilku. Už od loučení na lodi jsme věděly, že se zase brzy uvidíme a tak rychle to uteklo, že se ani nenadějeme a budeme na tohle všechno vzpomínat na Staromáku pod stromečkem <3 Mám tě ráda, zlato :-*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *