Ani se nechci koukat, kdy jsem napsala poslední článek. Ani si to nepamatuju, takže to nějaká ta chvilka asi bude. Víte, jak se někdy stane taková ta věc, že si řeknete, že se něco určitě nestane a ono se to nakonec stane. Jako jsem si třeba já řekla, že určitě psát nepřestanu. Je to težší, než jsem si myslela. To mě neomlouvá, ale třeba se to někdy zlepší, naděje umírá přeci poslední. :D

Dneska jsem si ale řekla, že by bylo fajn vás aspoň pozdravit a říct, co a jak. Přeci jen tady byla většina z vás celou dobu se mnou, prožívali jste se mnou hledání práce, návrat domů.. Všechny tak důležitý věci kolem mě, kterých jste ať chcete nebo ne, součástí.

A jinak.. ahoj všichni :)

Co se práce týče.

Zkušební doba uplynula tak rychle, že ani nevím, jestli jsem vlastně něco zkusila nebo někdo zkusil mě. Od prvního dne jsem se ve firmě cítila jako ryba ve vodě a tak mi ani nepřijde, že jsem stále takový ten nováček. Na některé věci jsem si zvykala rychleji, na někeré pomaleji, ale musím říct, že díky lidem co se mnou pracují jsem nikdy s ničím neměla problém. A tak jestli hledáte práci nebo jste v ní nešťastní, neztrácejte naději a chtějte pro sebe to nejlepší. Až teď vidím, jak obrovská součást života zaměstnání je a trápit by se v něm znamenalo trápit se většinu života. A to prostě nechceš. :D

Pokud to někdo neví, tak díky práci mám i svůj vlastní byt. Ano. Jsem jedna plus nula ve svém 1+1. A tak mám tedy ve volném čase o zábavu postaráno. Žehlení, praní, vytírání, luxování.. Starání se o svůj život. Přiznám se, že se mi to strašně líbí a jak jsem se předtím hrozně bála samoty, teď mi to ani nepřijde. Naopak mi přijde, že jsem teď sama míň než kdy jindy a také mám míň času přemýšlet nad hloupostmi a trápit se tím, že bych mohla být sama. Nejsem a hotovo!

Snažím se doma pořád něco přestavovat a vylepšovat, abych se tu cítila co nejvíc pohodově. Samozřejmě to nejde všechno hned, nejsem přeci milionář. :D

Když jsem se stěhovala od mamči, ani jsem nemohla uvěřit, kolik mám věcí a už vůbec jsem nevěřila, že to do toho svého bytečku vůbec nacpu. Stěhování bylo vážně jeden z nejnáročnějších dní za dobu, co jsem zpět. Nebýt rodičů, vůbec bych to nezvládla. A tím vůbec myslím jakože vůbec. Takže díky rodičové a doufám, že už jste zapomněli na to, kolik má vaše dcera krámů.

 

A Praha? Tak to je pro mě teď to nejkrásnější místo na světě.

Ne fakt. Každé ráno chodím do práce kolem kongresového centra na Vyšehradě a mám výhled na Pražský hrad a vůbec celou tu část Prahy a já si to užívám. Usmívám se, koukám, žasnu. Každý jeden den. Ráno a pak i odpoledne, když jdu z práce. Asi to zní divně a já divně vypadám, ale težko se to vysvětluje. Popsala bych to asi jako: Jsem happy jak dva grepy. :D

Postupně si procházím všechna svá oblíbená místa Prahy a i když jsem zpět už skoro.. jak dlouho vlastně?! Už skoro půl roku?! tak jsem ještě všechno vidět nestihla. Ráda se procházím sama jen tak, kdy se mi zrovna zachce, seznamuji se s cizinci a jejich příběhy o tom, jaký osud je do Prahy přivedl. Je to osvobozující.

A moji kamarádi?

Všechno to je nakonec jinak, než jsem si myslela. Mám zpátky v životě svojí nejlepší kamarádku ze střední a to považuji jako jednu z nejlepších věcí, co se mi po návratu stala. A jsme pořád stejný. Jen o pár let starší, ale stejně střelený, jako jsme byly předtím.

Pak mám samozřejmě všechny kamarády, které mi přivedla do života Amerika. Což byla taky taková nejistota, ale funguje to. Ne pořád na sebe máme čas, ale když ho máme je jen náš.

Taky jsem konečně poznala Tomovu Klárku. To jsme se takhle viděly poprvé a o pět hodin později zjistily, že si opravdu máme co říct.

A druhý Tom (promiňte, že se moji dva nejlepší kamarádi jmenují stejně :D) je tu pořád. Už posledních pět let se stejně milujeme jako nesnášíme, jezdíme spolu po Evropě a říkáme si, jak jsme skvělá dvojka. Nejlpší kámoši. On mi říká ségra, já jemu brácha. Kamarádství mezi klukem a holkou existuje.

Co jsem se poslední dobou opravdu naučila je, že když něco chcete, musíte si o to říct. Stejně, jako když něco cítíte, musíte to říct a když vás něco štve, musíte to říct taky. Prostě si musíte umět povídat a to pak usnadňuje spousty věcí.

Taky jsem zjistila, že nikdy není nic tak ztracený, jak se může zdát. Někdy přijdou věci, ve který vůbec nedoufáte. Někdy přijdete na to co jste ztratili, až když je to pryč. A někdy zase zjistíte, že to, po čem jste kdy tak strašně moc toužili, za to vlastně vůbec nestojí.

Fakt mi přijde, že se učím něco každým dnem. Život mě učí a zní to jako klišé. Ale i v klišé je někdy hluboká pravda. (Teď můžete hádat, z jakýho je to filmu :D)

A karma existuje. :D Věřte mi a važte slov, která kdy říkáte a činů, které děláte. Ona vás vidí. :D

Co jsem tím vším chtěla říct je to, že před 5 měsíci se z Ameriky vrátila holka, která toho sice spoustu zažila a vyzkoušela, ale byla strašně ztracená.

Potřebovala jsem se zase najít a můj život opravdu nebyl taková hitparáda, jako se mohlo zdát. Nestýská se mi. Ani se mi nechce zpět. Miluju každou jednu vzpomínku na Ameriku kterou mám, ať už je dobrá či špatná, ale nelituju toho rozhodnutí odejít zpátky a najít svůj život tady. :)

No a jak se máte vy?

Krásné Velikonoce. Pusu z Prahy posílá vaše houdička :*

4 thoughts on “Když víš, že to tak má být.

  1. Taky zdravím!
    Jsem hrozně ráda, že jsi se zase našla a máš se skvěle. Čtu tvé články od úplného začátku a teď jsou (ačkoli jich je méně) opravdu šťastné. Jako fakt hodně :D Sleduju i tvůj instagram a jde vidět jak moc si Prahu a práci a všechno užíváš a to je super a přináší to takové „pozitivní vlny“ :D
    S pozitivním naladěním se tedy chystám na maturitu a na návrat mé nejlepší kamarádky, která je teď rok ve Finsku. Snad se taky vrátí a bude mít radost že je doma a nebude chtít pláchnout do Finska na dobro. :D
    Měj se stále tak hezky a vůbec se netrap, že moc nepíšeš, alepsoň já mám pak větší radost :D
    Tak pa a krásné velikonoce přeje
    Anička z Moravy :)

    P.S. Tvůj byt vypadá kouzelně! :)

    1. Jsem ráda, že máš radost Ani :* Je mi vážně dobře, mooc! Užij si kamarádku a držím nejvíc palce k maturitě! Pak dej vědět, jak to dopadlo :) A děkuju!! Právě ty jsi ta, co co se mnou všechno prožívala :* V.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *