Kdo by tomu uvěřil.

Já tedy určitě ne..

Před rokem jsem v Praze vystoupila z letadla po 15 hodinách na cestách se třemi kufry, ve krerých byly dva roky mého života, s velkým očekáváním, ale hlavně se spoustou obav a budoucností někde v nedohlednu.

Je to rok, co jsem po moc dlouhé době objala svojí mámu a připoměla si, co že to ta mateřská láska vlastně je.

Rok, co děsně lilo a do nás to autem na jižní spojce napálil týpek ze zadu a já tak svůj první večer doma strávila na krajnici čekáním na Policii ČR. Uvítání ve velkém stylu :D

Důležitý ale asi je, co se stalo během toho prvního roku a že toho vážně nebylo málo.

Prvně jsem se bála toho, že mi bude Amerika chybět. Jsem asi jedna z mála (a to znám opravdu moc moc holek co se vrátily z USA), kterým Amerika nechybí. V ničem.. prostě jsem strasně rychle zapomněla. Všechno to dění kolem mě se najednou stalo tak tvrdou realitou, že nebyl čas se pitvat v tom, že jsem byla tenhle měsíc v New Yorku a další zase v LA, když najednou jsem byla doma a nechtěla se z toho zbláznit. A ta „tvrdá“ realita byla najednou můj život. A ten život byl najednou zase krásnej a měl smysl.

Doma jsem byla sotva 14 dní, když jsem potkala sympaťáka jménem Jan. Můj budoucí šéf a člověk, který mě za ten uplnynulý rok hodně naučil. Byl to někdo, kdo mi po hodně dlouhé době řekl, že ve mě vidí nějaký potenciál.. a já se tomu tenkrát hrozně smála.

Po sedmi měsících se mojí šéfkou stala Natálie. Byla jsem přemístěna či vzněšeněji řečeno povýšena do našeho marketingového oddělení. Práce, co mi najednou otevřela tisíc a jedny dveře. A teprve v lednu se budou dít věci! Ale o tom zase až jindy.. ať to tu nezakřiknu takhle za čerstva. :)

Nu a protože jsem si říkala, že bych taky jednou chtěla zažít tu slavnou promoci (a třeba se něco naučit) podala jsem přihlášku a v květnu byla přijata na MUP. Tímto vás všechny zdraví studentka prvního ročníku studijního oboru Mediální studia. (Držte palce!!)

Taky jsem se na jaře zabydlela ve svém prvním vlastním bytě. Popravdě mé prvnotní plány s tím, jak si tady vymaluji a tohle bude takhle a tady bude tenhle obraz vyhasly stejně rychle jako vzplanuly. Dnes tu sedím v prakticky úplně stejném bytě, do jakého jsem se nastěhovala a strašně mě to štve. Je to prakticky jediná věc, kterou jsem si usmyslela a na kteru jsem byla krátká! Grr! Ale aspoň mám motivaci si to tu udělat hezký na Vánoce. :) Vypadá to, že tu totiž ještě nějaký ten pátek zůstavu, tak je čas si tu udělat to pravé doma .

Pořád se kolem dělo tolik věcí, že čas utíkal strašně rychle. Léto vlastně jako by ani nebylo nebo co.. Našla jsem si nový koníček a začala chodit na lukostřelbu. Vážně! Luk, šípy a já. Ač se to nezdá, je to skvělé hobby. Můžete při něm úplně vypnout mozek a zapomenou na všechny starosti. Jen myslíte ja to, jak stojíte, míříte a střílíte. Svět okolo jako by nebyl a to miluju nejvíc.

Než jsem odjíždela z Ameriky, napsala jsme si na twitter takovou památeční větu: „Příští rok se podívám leda tak na Mácháč..“ Vůči cestování po Evropě jsem byla strašně skeptická a hlavně kvůli tomu, že jsem nevěděla jak to bude s prací, jsem si toho moc neplánovala. A dopadlo to tak, že jsem jela vlastně už po měsíci doma na první minidovolenou. Benátky – Itálie. Silvestr jako tradičně v zahraniči a ještě navíc s mým nejvíc nejlepším kamarádem, kterého mám. Líp rok 2017 začít nemohl a to jsem ještě ani zdaleka netušilam, co mě čeká.

V květnu jsem letěla na služební cestu do Ženevy. Velká sláva a dřív nemyslitelná věc. 5* hotel s výhledem na Alpy se mi tenkrát zdál jako sen.

Následoval nejvíc spontánní výlet do Mnichova. Tedy původně do Berlína, ale nakonec do Mnichova :D Třeba že jsem se do toho Berlína fakt těšila, Mnichov mě nakonec víc než mile překvapil. Určitě je tam co vidět a když si budete potřebovat odpočinout od Prahy, určitě jeďte. Není to zas tak daleko. :)

Každopádně největším pekvapením letošního roku byla dovolená na Islandu. O tom jsem dokonce napsala i samostatný článek, takže si můžete počíst sólo, ale vážně to stálo za to. Bylo to 5 dní v deštivém a studeném ráji plném vodopádů a hor a koní a sopek a gejzírů a všeho krásnýho, co jen příroda mohla stvořit,

Třešničkou na dortu byla zářijová Budapešť. Řekla jsem taťkovi, že bychom mohli jako správní trampové vyrazit vlakem (jakože děsný dobrodružství) načež mi pak taťka volal, že jedeme první třídou. A lepší řízek než ten v jídelním voze jsem snad ještě nejedla! Jinak Budapešť je úžasná a zamilovala jsem si ji na první pohled (nebo tedy možná ten druhý, protože první jsem přes proudy deště úplně neodhadla).

Jako „leda tak na Mácháč“ to nakonec nevypadá že?!

A co nakonec ta láska?

Láska byla, je a bude. Moji rodiče mi jí tenhle rok dali moc a moc. Úplně ve všem v čem jen mohli. Opravdu jsem nikdy nečekala, že to takové jednou bude a čím budu starší, tím víc si budu vážit, že je mám. S jejich pomocí bych to tady těžko takhle zpytlíkovala. Oba mě podpořili svým vlastním způsobem. Určitě i to pro mě bylo velkou motivací k tomu, začít studovat nebo „budovat kariéru“. Díky a mám vás ráda! Nejvíc!

Taky jsem si uvědomila jednu věc.

Tím, že jsem měla tak strašně moc zlomený srdce jsem si začala vážit úplných maličkostí. A tou nejhezčí maličkostí pro tenhle rok jsou dva kartáčky v mojí koupelně. :)

A to je pro dnešek všechno. Vím, že to bylo hodně o mně a možná vám to ani nic nedalo, ale chtěla jsem ukázat, že i z ničeho se dá začít žít takhle krásnej a úžasnej život, který mám. Jsem fakt šťastná :)

Díky živote a díky všichni, kdo jste mým životem!

 

p.s. a abych nezapomněla.. stala se ze mě blondýna!!

 

3 thoughts on “Když se rok s rokem sešel.

  1. Ahoj!
    v prvom rade, viiii super konecne clanok! 😀 v druhom rade!!! viii parada, mas za sebou uzasny rok plny zazitkov a z toho sa tesim s tebou! 😊uplne parada by bola, keby v blogu pokracujes dalej a dalej, mas velky potencial! 😋
    p.s.: nech su tam 2 kartacky co najdlhsie 😊

  2. Ahojky :)
    Je skvělé číst jak jsi spokojená! Přeji Ti hodně cestování i v příštím roce, úspěchy ve studijním životě a hlavně ty dva kartáčky v koupelně (Já se z nich zrovna doma taky těším :D).
    Doufám, že i nadále občas napíšeš o nějaké Tvé cestě a zážitcích, já se Tvého blogu určitě nevzdám po tolika letech :D a mám radost z každého článku, vždycky je tak pozitivní.
    Tak buď dále tak šťastná :)
    Posílám pozdravy z Moravy,
    Anička

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *