Ahoj všichni :)

Tohle je asi poslední článek, ve kterém vám ukážu nějaké místo, které jste ještě neviděli. Všechny ostatní resty už jsem dohnala, články z cest dopsala a teď přijde čas už jen na rekapitulace všeho, co jsem v Americe zažila. Ale to až příště, ne dnes. :)

Dnes spojím článek o jednom sobotním neplánovaném výletu s článkem o člověku, který mi život v USA o dost zpříjemnil a díky nemuž jsem dostala na spoustu věcí jiný pohled.

Byl Halloween 2015 když jsem poprvé potkala Veru. V Texasu tou dobou nebyla ještě ani týden a já byla ráda, že ji můžu alespoň trošku seznámit s novým prostředím a mít zároveň i nového člověka po boku. Po předchozích zkušenostech jsem už ani nedoufala, že bych v někom mohla najít pravou kamarádku. Takovou tu se kterou si sedíte naprosto ve všem.

14680527_1189689024401847_431207114350012809_n

Ale našla jsem.

Pamatuju si, jak jsme se jednoho dne sešly ve Starbucksu (to jsme se viděly po třetí v životě) a naplánovaly jsme si, jak pojedeme do New Yorku. O hodinu později už jsme měly koupené letenky a plán byl jasný. Obě jsme hodně riskovaly. Jet někam na 4 dny s člověkem, kterého prakticky neznáte? To dělá jen málokdo. Jenže my to udělaly a byl to senzační nápad.

Když jsme se vracely z NYC byla pro mě už spíš jako ségra. Ani chvilku jsme neměla pocit, že by mi měla lést na nervy, ani chvíli jsem si nepředstavovala, že bych tam měla a chtěla být s někým jiným.

No a tím to vlastně všechno začalo. Holčíčí večery, litry vína, stovky snapchatových fotek. Jen my dvě a ta radost, že jsme se našly.

Osud nám to všechno zkomlikoval, ale i přes to, že já už jsem doma a ona zůstala v Americe už napořád vím, že se máme navzájem.

Náš poslední výlet byl jen třešničkou na dortu. Nic, co bychom plánovaly. Prostě nám to přišlo do cesty.

14650341_1190176281019788_3393114006586599640_n

Byl pátek večet a my jsme jako už po x-té naplánovaly sleepover u nás doma. Večer jsem se Adama zeptala jaké máme plány na další den a on že prý mě nebude potřebovat. A tak z toho byl výlet do Oklahomy na vodopády. Veru už tam sice jednou byla, ale nevadilo jí se podívat podruhé.

14657438_1190176017686481_7253818335534630070_n

14563416_1190176014353148_1317560013055236528_n

Cesta trvala něco málo přes 2 hodiny a rozhodně to stálo za to. Byl opravdu nádherný a po dlouhé době i teplý den. Přeci jen už se začalo ochlazovat a někdy foukat studený vítr. Dokonce jsme si říkaly, že by to bylo i na šortky. :D

Obě jsme moc dobře věděly, že je to naposledy co jsme spolu někde na výletě. Ale smutný to nebylo ani náhodou. Prostě jsme si to užívaly jak jen to šlo. Stavily se na kafíčko, nikam nespěchaly, bylo nám fajn.

14721520_1190175817686501_7153968732411642938_n

14705884_1190175884353161_5701421435527604970_n

A proč to sem všechno píšu?

Někdy lidé žijou ve své bublině a do života si nové lidi nepouští. I já taková byla. Dlouho jsem žila vzpomínkami a minulostí, což mě vlastně strašně brzdilo v tom jít dál. Amerika mi otevřela oči v tom, že člověk nemusí být sám když nechce. Nemusí se bát poznávat nové lidi a nové věci. K tomu se určitě vrátím ještě později, ale zatím alespoň tohle.

14721445_10205517011724833_3500200661138264625_n

Já a moje nejlepší kámoška.

Děkuju za krásný vzpomínky Veru!!

Zatím se mějte krásně. Z Prahy posílá pozdravy vaše houdička .)

2 thoughts on “kamaRÁDka.

  1. Já doufám, že někoho takového taky potkám. Ne, že bych neměla kamarádky, mám. Jsou fajn, dobře se s nima bavím atd., ale prostě to není ono. Ta jiskra, že je to někdo výjimečný s kým si naprosto rozumím a je to zkrátka ta nejlepší kamarádka přesně pro mě. Ale věřím, že to přijde a hledám!

    1. Určitě to přijde :) Já už ani nedoufala a najednou to tam prostě bylo! Přeju hodně štěstí při hledání :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *