Ahoj všichni :)

Je sobota. Pravé poledne a jedna minuta k tomu. Piju svůj každodenní šálek kávy, která už zdaleka není horká. Po 3 hodinách od uvaření není divu že?

Venku je 35 stupňů a krásně voní léto. Přesně tyhle chvilky zbožňuju a maximálně si je užívám. Je jedno co se děje okolo, hlavně když je venku hezky.

První dva týdny prázdniny jsou za mnou. Každý den je vlastně na chlup stejný a já jsem si připadala jako v nutném bludném kruhu, ze kterého až do 22. srpna kdy začne škola, nevystoupím. Opak je ale možná pravdou, protože poslední dobou je všechno zase nějaké jiné, hezčí, pozitivnější.

IMG_4291

Nevím, jestli je to tím, že můžu spát dýl než do 6 ráno, ale moje tělo zase začalo hezky fungovat, mám plno energie a spoustu věcí dělám s radostí. Opět jsem začala cvičit. Nesnáším tyhle období, kdy se chvíli dřu do morku kostí a pak mi dojde energie a já odpadnu jako otrávená myš.

Tentokrát je to ale jiný. Opravdu. Vážně nekecám!!

Skončily všechny mé běhací výzvy a já tak chodím klusat zase jen pro radost a víte co? Už si nikdy žádnou takovou výzvu nedám. Sice jsem zvládla, co jsem měla, hrdě jsem se mohla podívat do zrcadla, ale stály mi ty pocity okolo za to?! Stál mi za to ten pocit, kdy jsem otevřela dveře od baráku s odporem, že už zase musím běžet?! NE!!

Mám v červnu naběháno tolik, co jiné měsíce s výzvou nebo bez a je mi hej. K tomu mám dost energie na normální cvičení a ještě starost o děti.

Je sice trošku psychicky náročnější když vím, že tady ty děti pořád mám a nemůžu je ráno odvést do školy, abych měla alespoň chvilku pro sebe, ale prázdniny jsou prostě daný fakt a s tím nehnu. Tak proč se tím trápit. :)

IMG_4306

Některé dny jsou lepší, některé horší.

Třeba jako včerejšek, kdy v noci Bell s prominutím zeblila půl pokoje.

To je tak, když jeden večer hlídá tatínek, dcerunka nepapá večeři, za to zvládne dvě misky zmrzliny a zapije to brusinkovou limonádou. A bylo (růžově) vymalováno.

V tyhle chvíle si tu vážně připadám jako máma.

Automaticky jsem šla do toho pokoje, svlékla povlečení z celé postele i matrace, 2 hodiny drhla koberec, abych mohla večer uložit malou do čistýho a hlavně voňavýho pokoje. Rozesmálo mě, když jsem pak slyšela Adama jak říká Bell, ať si dá dolů povlečení. Za a) v tu chvíli bylo už dávno vyprané a za b).. Já si jako nepamatuju, jestli jsem v 10 letech někdy pozvracela postel, ale nemyslím si, že by mě pak rodiče poslali, abych si to po sobě uklidila. To mi vážně hlava nebere.

Každopádně byly všechny následky noční katastrofy zlikvidovány a já pak mohla mít ten hezký pocit, že jsem to zvládla a dokázala to. Vážně obdivuju všechny mámy.

Celý zbytek dne jsem byla s dětmi sama doma, uklidila jsem, vyprala nejen povlečení, ale i všechno špinavé prádlo, upekla Adamovi dort, jela na týdenní nákup, nalakovala si nehty, večer si zacvičila a šla zaběhat.

IMG_4297

Jsou dny jako tyhle, kdy vůbec nemyslím na to co je ani na to co bude. Prostě si jen tak proplouvám. Někdy je to asi potřeba.

Za dva dny to bude 20 měsíců co žiju v Americe. Neuvěřitelný. Pamatuju si, kdy mi i 4 měsíce připadaly jako dlouhá doba. Je mi tu teď hezky, dobře. Mám svoje starosti jako každý normální člověk, bojím se co bude v budoucnu, ale zároveň mám priority a cíle, které mě vedou na týhle cestě a díky kterým mám motivaci „bojovat“.

Krásný zbytek víkendu a mějte se hezky. Pozdravy z Texasu posílá vaše houdička :)

One thought on “Já a můj šálek horké kávy.

  1. Vážně už je to 20 měsícu v Americe? Panejoo … to je dlouhá doba. Já jsem 4,5 měsíců v Bulharsku, v sobotu jedu domů, ale nechce se mi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *