Jak ono se to říká.. Kolika jazyky umíš, tolikrát jsi člověkem?!

Dnešní doba si jazyky žádá ať chceme nebo ne. Však ona si je žádala i ta doba minulá, protože jak jinak si vysvětlit, že se naši rodiče, tetičky, strýčkové a možná i psi a kočky dorozumí rusky téměř bez problémů? Ona asi každá doba má s jazyky co dočinění.

Rusky umím sotva základy, ale o ruštině tu taky psát nechci, to dá rozum. Dnes napíšu článek na téma, o kterém slýchám den co den. Na které mi přišlo miliony milionů dotazů a odpovědí na ně nebude nejspíš nikdy dost. Takže ode dneška odpovídám slovy: Je to na blogu. :D

Vezmu to pěkně od začátku.

Jak jsem to měla s angličtinou než jsem odletěla?

Nebudu vám nic nalhávat a řeknu upřímně, že nic moc. Ponaučení první: Nic moc na odlet stačí. Popravdě jsem byla po příjezdu do Ameriky trošku překvapená jak moc špatný to se mnou je. Jak moc je britská angličtina, kterou se člověk na škole učí, jiná než ta americká. Do té doby jsem mezi nimi žádný rozdíl neviděla a ani jsem netušila, co je myšleno tím britským přízvukem.

Jestli vám můžu dát nějakou radu, ať už se do zahraničí chystáte nebo ne, sledujte filmy bez dabingu a nejlépe bez titulků. Ze začátku to možná bude trošku stresující, ale já vám slibuju, že se výsledky dostaví v nejvyšší možné míře.  Budete rozumět. Pochytíte klasické fráze a nebudete pak zaskočeni, jako jsem byla tenkrát já. Ponaučení druhé: Snaha se cení.

Když přejdete fázi „nerozumím“ můžete přejít na fázi „nemluvím“. To je taky docela oříšek. Já jakožto ne úplně sebevědomí jedinec jsem se bála říct i obyčejné Hello. Co kdyby to totiž bylo špatně. Ponaučení třetí: Nebojte se mluvit. Nebojte se mluvit, i kdyby jste říkali sebevětší pitomosti. Nějak totiž začít musíte a věřte, že hůř se začíná, když už jste za oceánem, než když jste doma a případně to češtinou můžete dovysvětlit. Opět ze mě mluví zkušenosti. Já svou levou angličtinu už česky zachraňovat nemohla. :D

Po tomhle všem už to jde ráz na ráz. Tedy pokud už jste v anglicky mluvící zemi. Nezbývá nic jiného než poslouchat, vnímat, soustředit se a snažit se zlepšovat.

Popravdě já si i po roce připadala, že pořádně nic neumím. Ba dokonce ani po roce a půl jsem si připadala, že nic neumím. Doma mě čekaly pořád ty stejné fráze, na chození ven jsem neměla čas a z knížek v angličtině mě bolela hlava. Prostě období, kdy si připadáte zaseknutě a hledáte cestu jak z toho ven. Ponaučení čtyři: Nevzdávat to.

A ona ta cesta přišla.

Budete se ani divit, jak malá věc se musela stát, aby změnila dá se říct úplně všechno.

Byl to ten víkend na konci června, kdy mi rodina odjela a já zůstala doma sama. Rozhodla jsem se, že když už nemám nic jiného na práci, půjdu na náš au pair meeting. To mě asi něco z nebe osvítilo, protože to byla ta nejlepší věc, kterou jsem kdy udělala. Potkala jsem tam totiž holky z Jihoafrické republiky, kde je angličtina jeden z mateřských jazyků, takže jsem se nemusela vypořádavat s těmi španělsko-anglickými slovními mixy od Brazilek a Mexičanek, které mě přiváděly téměř k šílenství. Hned jak jsem ty holky uviděla, řekla jsem si, že se s nimi musím seznámit stůj co stůj a mluvit. A tak jsem udělala. Seznámila jsem se a zbytek dne trávila mluvením plynulou angličtinou. Ponaučení pět: Nebojte se seznamovat. Teď určitě přemýšlíte, co byl tedy ten velký okamžik zlomu a k tomu se dostanu právě teď. Na konci tohoto krásného odpoledne jsme si tak povídaly a jedna z těch slečen najednou říká, že by téměř nepoznala, že nejsem ze země, kde se anglicky nemluví. Zbytek se přidal a chválil jak krásnou mám angličtinu. Nevěděla jsem, jestli se víc stydím nebo jsem víc pyšná, ale dodalo mi to tolik energie a nejspíš i sebevědomí, že jsem na sobě zase začala makat a zlepšovat angličtinu co se jen dalo. Ponaučení šest: Pozorujte i malé pokroky a mějte z nich radost.

IMG_4429

Mimojiné jsou to ty stejné slečny, se kterými jsem později slavila 4th of July. :)

Najednou si toho začali všímat i ostatní. Děti, babi, kamarádi z Oklahomy.. A čím víc jsem byla chválena, tím víc motivace jsem měla.

Dalším velkým zlomem byl i náš pobyt v Coloradu, kde jsem potkala rodinné známé a i oni nevěřili tomu, že jsem z Evropy a to ze země, kde se anglicky nemluví. Bylo mi konečně dobře a konečně jsem si začala být se vším mnohem jistější.

Následovala taková zvláštní fáze, kterou nevím jak pojmenovat. Vypadala tak, že když jsem v mluveném projevu udělala chybu, sama jsem si ji nahlas opravila. Vím, že těm se kterými jsem mluvila by to bylo jedno, ale pro svůj vnitřní klid jsem se (ráda) opravovala.

Ale abych tu nezapomněla zmínit tu zápornou část toho, když se učíte angličtinu spíš z poslechu než knížek. Spousty američanů úplně vynechává gramatiku a na takové věci jako „když používáš třetí osobu jednostného čísla tak přidáváš S“ se někdy vůbec nehraje. A tak jsem si plně vědoma toho, že gramatika mou silnou stránkou není a dokud si nesednu k učebnici angličtiny tak ani nebude.

my-friends-conclusion-about-learning-english-as-a-2nd-language-imgur

Věřte mi, že ještě před půl rokem mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohla být tam, kde jsem dnes. Nejsem zdaleka profík. Dělám gramatické chyby a občas se zasekávám, ale mluvím!!! A hlavně se mluvit nebojím. Ponaučení sedm: Chce to sebevědomí. Kdo by řekl, že mě to jednou přivede až k práci, kde budu mluvit jen anglicky. Ale o tom zase až někdy přístě.

Pozdravy z Prahy posílá vaše houdička. :))

P.S. Sice jsem řekla, že na dotazy o angličtině už odpovídat nebudu, ale kdyby přeci jen nějaký přišel, samozřejmě odpovím. Jsem ráda, když můžu pomoct.

FB stránka On my way to USA

Instagram 

7 thoughts on “Anglicky snadno a rychle.

  1. Závidím to zlepšení v angličtině, já jsem ve fázi, kdy nejsem sice asi úplně špatná, ale posun se neděje, ale tak třeba to přijde :D
    A gratuluji k nové práci! :)

  2. Mně angličtina nikdy moc nešla, ale jednoho dne jsem se naštvala, když jsem ve škole nerozuměla poslechu a od té doby se to jen zlepšuje. Gramatika mi problémy nedělá, poslech už taky ne (díky za youtube videa), pár knížek jsem už v angličtině taky přečetla. Jen tu výslovnost no. Akorát to tady doma na zadku v ČR není tak snadný zlepšit, bohužel. Ale já už něco vymyslím :)

  3. Spousta Americanu uplne vynechava gramatiku? To jako myslis vazne? Nezlob se na me, ale neco tak neuveritelne tupyho jsem strasne dlouho neslysela. Chces mi snad rict, ze American mluvi stylem „I hungry“? I go house? Protoze vsechno, co clovek pouziva a jak mluci JE gramatika. Musim te taky opravit v tom, ze VETSINA Americanu pouziva ve 3. osobe priponu -s, kdyz rikaji she goes, atd. Oni jen tu mluvu flakaji a nevyslovuji vse, jak by meli a ty jako nerodila mluvci tam to -s proste neslysis. Zase to s tvou znalosti anglictiny tolik neprehanej. Uplne me fascinujou au pairky, jako jses ty, ktere se po dvou letech vrati do Ceska a machrujou, jak skvele umi anglicky. Neumite poradne napsat souvislou vetu, a vase slovni zasoba je taky jen o tom samem, ze? A pokud te nekdo chvalil za to, jak skvelou angl. mas, delal to jen ze slusnosti. Zamysli se nad sebou, nez zacnes rozdavat podobne rozumy.

    1. No to vážně myslím. Všechno, co jsem napsala.
      Za a) si vážně nemyslím, že by třeba fráze „he don’t know“ nepřijde gramaticky správná a podobných kiksů jsem slyšela dost a dost. Myslím, že ani češi nemluví pořád gramaticky správně a k životu to nějakým způsobem patří.
      A za b) jsem vysloveně napsala o tom, že vím o tom, jaké mám v angličtině mezery takže si nemyslím, že bych si hrála na to jak je moje angličtina perfektní.
      Sto lidí, sto názorů. Můj je takový, tvůj je jiný. O tom to tady je.
      Hezký den.

  4. American English vs. British English – Je to jako s němčinou. Té echt německé spisovné němčině člověk rozumí. Pak přijde na řadu rakouská němčina, tam už to trochu kulhá, ale domluvíš se. A co se týče švýcarské němčiny, to je hotové peklo na zemi :D (viz toto video https://youtu.be/XGtyOAhH2dw?t=7m32s)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *